Mé dobrodružství s barevným kamínkem
Mé dobrodružství s barevným kamínkem
Den začal jako každý jiný, vztala jsem z lůžka a šla na snídani. Doma nikdo nebyl, jelikož mí rodiče pracují již od rána a to ve stejný firme La Deux. Na snídani sem si otevřela jogurt a k tomu si dala lupínky, protože byla sobota tak sem nemusel nikam spěchat, tak jsem si otevřela svůj počítač a začala prohledávat internetový odkazy v mé emailové adrese, byla jsem jedna z mála holek dokonce asi i lidí co se zajímala o to, co je kde zahadně zmizeno a o magii. Myslíte si, že jsem cvok?? To si myslí asi mnoho lidí, kromě mě. A to všechno vám můžu dokázat, tím jak tohle všechno začalo, jak jsem oběvila svou tajnou schopnost a barevný kamínek který umí vyplnit přání.
Mé dobrodružství začalo náhodou. Šla jsem pozdě večer domu od své kamarádky Anet, bylo něco málo po osmé hodiné, ale byla velká tma na tuto hodinu, což u nás v Montrealu nebývá, už to mi bylo podezřilé. Šla jsem jdou z nejtmavších a opuštěných uliček když jsem za sebou uslišela kroky věděla jsem, že to není nic dobrého ale nebála jsem se, jako kdyby vedle mě šel někdo kdo by mě jako patnáctiletou holku ubránil. Překvapilo mě, že kroky byly čím dál hlasitější a rychlejší, už jsem se chtěla rozběhnout když mě něčí ruka chytla za rameno a já sebou cukla a otočila se na onou osobu, ta na mě promluvila „ Ahoj, nechci ti ublížit jen mám pár otázek.“ překvapilo jakým něžným tonem to bylo řečeno, podle hlasu to byl mužský hlas a byl tak jemný, že bych typovala na kluka mého věku. „Ahoj, jaká otázky..? A kdo vubec jste..?“ Zeptala jsem se trošku podezřele. „ Jmenuji se Lucias, mužeš mi tykat. Ty jseš Neila..?“ Řekl pořád z klidným a jemným hláskem. „ Ano jsem, odkut znáš Luciasi moje jméno..?“ Opověděla jsem z trochu překvapeným hlasem. „ Nemužu ti nic víc říct, než že máš ojedinělé schopnosti, a tady máš kámen přání který ti jako dědičce těchto schopností patří.“ Oznámil mi z důrazem a nataženou rukou z nějakým kamenem. Vzala jsem si do ruky kámen, a nechápavě jsem se podívala zpátky na Luciase, ale ten už tady nebyl. Měla jsem v hlavě takový chaos, že jsem dobrých 15 minut jen stála a hleděla z kamene do prázný uličky. Jakmile jsem došla domů, odložila jsem věci a šla do pokoje. Sedla jsem si k počítači, ale pořád jsem měla v hlavě ten chaos co venku v uličce a opakovala se mi slova které mi řekl Lucias. Po pár minutách, jsem to pustila z hlavy vzala do ruky kámen a jen tak si sním hrála, když jsem už po několikráté chtěla spustit počítač který stejně neuposlech přála jsem si aby tady byl nový a lepší typ. Byla jsem v šoku, protože během sekundy tady byl nový typ počítače a to jen tak, jak je to možný, když mi kamínek v ruce trošku pohnul. Hnedka mi to došlo, asi to nebudou jenom žvasty co říkal Lucias, asi je to pravda, jsem dědička schopností, ale jakých..? Vzala jsem si do pravý ruky kamínek a přála si nový šatník plný nejnovějších a nejstylovějších věcí v okamžiku muj šatník zmizel a místo něj byl uplně nový.
Chcete pokračování tohoto příběhu..? Stačí napsat komentář... :-) A nebo mi mužete poradit, jak mám postupovat děkuji DeníShek.